Články a komentáře

Americký pianista Jeff Lorber si získal srdce diváků v Parníku - Ostravan.cz

V neděli vystoupil s velkým úspěchem v pražském Lucerna Music Baru, v pondělí jej hostil ostravský klub Parník. Nejde o nikoho menšího než o skvělého Jeffa Lorbera. Pianista, skladatel a producent, jenž má na svém kontě několik nominací na Grammy, ostravské jazzové fanoušky doslova nadchnul.

Ostrava Jazz Nights, jarní část, dějství čtvrté. Po minulé, poněkud monotónní jazzové noci, kdy poloprázdný Parník hostil kanadského kytaristu Dobsona, bylo tentokrát doslova natřískáno. „Všechny židle jsou obsazeny“, s jistým uspokojením okomentoval dramaturg klubu Pavel Giertl návštěvnost koncertu. Pravda je sice, že Dobson má na YouTube daleko více zhlédnutí, jeho hudba však počítačové hudební „klikače“ na live koncert nepřiláká. Nehledě na to, že je žánrově velmi specifická.

Američan Jeff Lorber má za sebou velmi úspěšnou kariéru. Letos mu bude dvaašedesát, ale ani zdaleka na svůj věk nevypadá. Natočil 14 sólových alb. Dalších 8 vydal pod názvem The Jeff Lorber Fusion. A právě loňské album této formace s názvem Hacienda vzbudilo velkou pozornost jazzových kritiků i posluchačů. Členové jeho kapely jsou saxofonista Eric Marienthal, baskytarista Jimmy Haslip a bubeník Sonny Emory. Co jméno, to v jazzovém světě velký pojem.

Americký kvartet vtrhl na pódium s velkou razancí. Jeho jazzové kompozice plynuly většinou v rychlejších tempech. Jeff Lorber klade velký důraz na melodiku. Témata jeho skladeb jsou rytmicky zajímavá, přestože metrum mají nejčastěji sudé. Jsou však vynikajícím způsobem vystavěná a snadno zapamatovatelná. Pianista nepotřebuje znesnadňovat divákům poslech nějakými nepravidelnými rytmy, kterých je v jazzu a různých fusion přehršel. Staví na precizní práci s melodií a s jejím rozvíjením v sólových improvizacích členů kapely.

V improvizacích se nejvíc blýskl saxofonista Marienthal. Tento sympaťák je v hudební branži naprosto nezpochybnitelnou ikonou. Hrál s největšími celebritami od Eltona Johna po Chicka Coreu. Poslouchal jsem pozorně jeho hru. Byla technicky naprosto precizní. Proti miliónům not, které chrlil saxofonista Gregory Portera Yosuke Sato, se Marienthal soustředil na vystavění sóla pomocí jiných prostředků: barvy, výrazu, dynamiky a gradace. Spojením těchto základních výrazových prostředků vznikla neobyčejně poutavá oduševnělá hra, která navíc prokázala bezvadnou znalost jazzové harmonie. Marienthal využíval souběžné hry v jiné tónině (bitonalita, polytonalita) a častých modulací. Jeho sóla ocenili posluchači v Parníku bouřlivými ovacemi a získal si z kapely největší sympatie.


Hlavní hvězda večera se mohla spolehnout na skvělé spoluhráče.
Také basista Jimmy Haslip má v jazzovém světě zvučné jméno. Jako jeden z prvních hráčů na světě začal využívat v sedmdesátých letech pětistrunnou baskytaru. Haslip mne zaujal skvělým pohybem pravé ruky po hmatníku. Píšu pravé ruky, protože je to levák. Dokonalá uvolněnost prstů mu umožnila hrát noty v absolutním legatu – velmi hladce a brilantně. Také prstová technika levé ruky byla výborná. Jeho improvizace byly sice opatrnější, melodicky si vytvářel menší tónový prostor (ambitus) a držel se při zdi, o to zajímavější byly jeho rytmické postupy.

Rytmiku určoval neochvějným a pevným způsobem bubeník Sonny Emory. Tento šoumen zahrál s velkým přehledem a v posledních číslech předvedl divákům své parádičky: víření paličkami mezi prsty během hry, práci s foot clave a naprosto perfektní přechody.

Tak trochu v pozadí toho všeho seděl muž, který to vše měl na svědomí. Skvělý Jeff Lorber nijak nevyčníval. Koncert si maximálně vychutnával. Nechával se proudem energické hudby strhnout tak, že části skladeb odehrál u piana vestoje. Takovou energii by mu mnozí třicátníci mohli závidět. Jeho improvizace byly po všech stránkách neuvěřitelně vynalézavé. Dovolil svým spoluhráčům, aby ukázali své umění a virtuozitu, sám si vychutnal velké sólo až v přídavku.

Koncert trval bez přestávky úctyhodné dvě hodiny, během kterých nabídla americká formace posluchačům především živější jazzrockové kompozice. Jedna jediná skladba byla opravdu pomalá. V tomto dravém, svěžím duchu se nesl celý koncert. Bez zbytečných proslovů a průtahů. Sehranost kapely byla prostě neuvěřitelná. Těžko se to dá popsat slovy. To se zkrátka musí zažít.

Příště vyražte místo sezení u YouTubu třeba do Parníku. Ostrava Jazz Nights je skutečně zárukou té nejvyšší hudební kvality, jakou vaše uši mohou naživo slyšet.

Milan Bátor, ostravan.cz

Poslat odkaz na stránku e-mailem

*) vyplnění takto označených položek je povinné.

*
*
*
*
Zavřít tento formulář

Ostrava Jazz Nights [LOGO]

AKCE

 

 

 

HLEDÁNÍ NA WEBU

ZASÍLÁNÍ NOVINEK E-MAILEM