Zemřel Hiram Bullock, nejoblíbenější kytarista nejen ostravského publika - www.metancity.com

Smutná zpráva se začala šířit internetem před několika dny, kdy tento svět opustil vynikající kytarista, ještě úžasnější zpěvák a po koncertní stránce především neúnavný šoumen Hiram Bullock. Ve svém posledním blogovém příspěvku z období před čtyřmi měsíci se nechal slyšet, že se právě vypořádává s malým krčním nádorem, který mu byl diagnostikován letos v lednu. Bullock svůj nejdůležitější boj v životě nakonec nevyhrál a na komplikace spojené s léčbou rakoviny podlehl v pátek 25. července ve věku nedožitých třiapadesáti let.

Japonský rodák, narozený 11. září 1955, strávil většinu života ve Spojených státech, odkud také pocházeli jeho rodičové. Svůj první koncert, recitál, absolvoval v šesti letech, kdy studoval na Peabody Conservatory of Music v Baltimoru. Vedle klavíru se pak postupem času naučil hrát na saxofon a baskytaru, nicméně ke svému hlavnímu nástroji se dostal již během svého hraní s klasickou rockovou středoškolskou kapelou, a to z ryze pragmatických účelů – aby lépe vypadal před holkama. Formální hudební vzdělání nabyl na University of Music v Miami na Floridě, kde studoval společně s klasiky Patem Methenym a Jaco Pastoriusem. Nadto se seznámil se spoustou neméně talentovaných muzikantů, díky nimž se po hraní v místních klubech dostal až do samého středu jazzu, do New York City.

Prakticky okamžitě vstoupil v mezinárodní známost díky svým početným kolaboracím, v jejichž rámci spojil k dnešnímu dni své jméno s takovými hvězdami jako Jamesem Brownem, Milesem Davisem, Spyro Gyra, Barbrou Streisand, Robertou Flack, Chakou Khan, Marcusem Millerem, Billy Joelem, Ericem Claptonem, Alem Greenem, Steely Dan, Davidem Sanbornem a řadou dalších a dalších, včetně například našich Monkey Business nebo Richarda Müllera. Zásadní pro jeho kariéru se ukázalo jeho působení v pořadu Davida Lettermana a za neméně významné můžeme rovněž považovat jeho člensví v 24th Street Band a World’s Most Dangerous Band.

Debutové album First Class Vagabond vyšlo Bullockovi na jeho sólo dráze v roce 1982 a bylo distribuováno výhradně v Japonsku. Ovšem čtyři roky nato se již mohli těšit jeho fanoušci i ve Spojených státech, když získal smlouvu s Atlantic Records. Následujících čtrnáct alb, která stihl během svého života nahrát, pak sice vycházela i u jiných vydavatelství, na jejich dostupnosti to pochopitelně nic neměnilo, ba naopak. Ve své tvorbě Bullock hodně vycházel z jazzu, ovšem kytarovými sóly nejčastěji připomínal rock'n'rollové divočáky, kteří se nezastaví před ničím. Hudebně byl velice všestranný; prezenoval se jak funkově orientovanými deskami s živočišnou atmosférou, tak uklidněnými soul-jazzovými nahrávkami, které hladily na duši i dovolily jejich autorovi vyzpívat se z té nejintenzivnější bolesti, jak je to například u poslední skladby Missin' U Tonight na jeho nejnovějším albu Too Funky 2 Ignore z roku 2005.

Do Česka jezdil Bullock pravidelně, a to jak sám jen s kytarou, tak se svou kapelou anebo coby hostující spoluhráč některého neméně slavného kolegy. V Ostravě se jeho nátělníky se zvířecími motivy objevovaly rok co rok a pouze jednou vynechal proslulý festival Ostrava Jazz Night, který funguje od roku 2004. Na pódiu byl jako doma, ovšem znám byl i díky svým výletům mezi lidi, kdy se zpravidla zastavil i na baru, aby tam vystřihl jedno z nejdechberou­cnějších kytarových sól, jaké jsme kdy viděli. Na pódiu se usmíval, žertoval a evidentně vždy v dobré náladě. Dokonce i na březnovém koncertu letošního roku, kdy hrál s Chrisem Minh Dokym, tedy dva měsíce po onom tragickém nálezu, vypadal navzdory občasnému zamyšlenému pohledu šťastně a svým posluchačům snesl modré z nebe. Hiram Bullock nám bude chybět. Budiž mu země lehká.

 28. července 2008, Ravenak