Rock and Roll Garage tepala v rytmu Maceova funky

Festival Ostrava Jazz Nights pod záštitou Klubu Parník uvedl ve středu 16. března další hudební hvězdu světového formátu, saxofonistu Maceo Parkera. Ten přivezl do Rock and Roll Garage v Ostravě-Martinově svou živelnou směsicí 98% funky a 2% jazzu. Parker vystupoval v severomoravské metropoli již potřetí. Poprvé jej Ostravané mohli slyšet v roce 2005, rovněž pod záštitou Ostrava Jazz Nights, podruhé v roce 2009 na festivalu Colours of Ostrava.

Koncert zahájila ve velkém stylu konferenciérka ansámblu. Až když publikum dostatečně navnadila patetickým provoláváním, přišel kapelník Maceo Parker a připojil se ke svému osmičlennému bandu. Sálem burácel potlesk a zněly nadšené výkřiky. Dechová sekce vyštěkla první úsečné tóny. Basista Rodney Curtis rozjel groove a odstartoval tříhodinové taneční křepčení na parketu. I ti nejprkennější z návštěvníků podupávali v rytmu a nekontrolovatelně cukali končetinami. Zmocnilo se jich životadárné funky.

Parkerův repertoár se od jeho minulých návštěv příliš nezměnil. Tvořily ho především skladby z alba Roots and Grooves, ale i starší kusy. Zazněly pecky jako „Get Up On the Dance Floor,“ „Uptown Up,“ nebo „Pass the Peas.“ Parkerův chraplavý hlas střídaly aranže dechové sekce a improvizace sólistů, z nichž nejvytíženější byli trombonista Dennis Rollins a trumpetista Ron Tooley. Nezaměnitelné frázování, rozverné trylky a úsečné licky ve výškách předvedl v několika sólech i Parker. Přes jeho nakažlivou vitalitu bylo znát, že se staví spíše do role kapelníka a hraje méně. K nezapomenutelným momentům večera patřilo Parkerova swingová improvizace a doprovodem hammondek. Zajímavým osvěžením byly hip-hopové pasáže Parkerova syna Coreyho, nebo sólo vokalistky Marty High, která svým hutným černošským „ječákem,“ málem odfoukla obecenstvo ze sálu.

Maceo Parker nezklamal a rozdal notnou dávku energie. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že on i celá kapela by ji sami potřebovali. Věřím, že znají způsob, jak ji dobít a jejich celosvětové turné jen tak neskončí. A kdo ví, možná si už za rok znova zakřičíme „Make it funky!“

 

Tomáš Zetek